V loňském roce byla dokončena studie „Vliv emisí SO2 a NOX na růst smrku“ ve které pracovníci oddělení biogeochemických a hydrologických cyklů pod vedením prof. Jakuba Hrušky, spolu s našimi dendrochronology, využili svůj dlouhodobý monitoring lesních ekosystémů v Krušných a Jizerských horách ke zpětné analýze dopadu dnes již historických vysokých emisí na smrkové lesy.
Snížení emisí mělo jednoznačně kladný vliv na všechny složky lesního ekosystému, a klíčový vliv na zlepšení stavu smrkových lesů. Všechny tři zkoumané složky (imise, depozice a půdy) jsou kauzálně propojené a každá měla svůj specifický podíl. Z výsledků je zcela zřejmé, že dnešní úroveň imisí ani depozice již nezpůsobují přímé škody na lesích. Nepřímý vliv přes půdy zřejmě také není v současnosti významný díky zlepšení chemismu kořenových zón v půdách.
Současné emise SO2 a NOX tedy nemohou způsobovat akutní poškození smrkových lesů. Pokud jsou lesy poškozovány, jedná se o jiné faktory než emise.